HANNAH ARENDTOVÁ (1906–1975) byla jednou z nejvýraznějších politických myslitelek dvacátého stolení a známá je dnes zejména díky svým analýzám totalitarismu a teorii politiky založené na pojmu svobodného jednání. Studovala filosofii u Martina Heideggera a Karla Jasperse, avšak byla zároveň v blízkém kontaktu s širokým okruhem židovských myslitelů, mimo jiné i s Walterem Benjaminem. Setkání s ním a jeho texty na Arendtovou silně zapůsobilo, a přestože Benjaminův vliv nebyl na první pohled tak velký jako ten Heideggerův, při bližším čtení se ukazuje, že hrál v myšlení Arendtové neméně podstatnou roli. Arendtová po emigraci do Ameriky a Benjaminově smrti během druhé světové války dlouhodobě usilovala o první anglické vydání výboru z Benjaminových textů, který nakonec vyšel pod názvem Illuminations. Arendtová knihu opatřila úvodní esejí, jakýmsi portrétem Benjamina jako myslitele i jako člověka. Dovolujeme si tento text, který přibližuje Benjamina – a samu Arendtovou – z několika nezvyklých úhlů a hovoří o něm s osvěžující střízlivostí, předložit českému čtenáři. Myslitele, který se pro mnohé čtenáře stal téměř legendou, Arendtová představuje jako smolaře, nešiku, vrtošivého sběratele se svérázným vztahem k otci i k penězům a člena velmi specifické generace židovských intelektuálů. Arendtová se navíc nezdráhá v oblasti proslule spletité Benjaminovy tvorby narýsovat jasné hranice a otevřeně vyslovit své mnohdy kontroverzní názory. Vliv marxismu na Benjamina odmítá, Adorna s Horkheimerem ostře kritizuje, Brechta naopak vyzdvihuje, Goetha označuje za jedinou rozhodující inspiraci a nakonec přibližuje Benjamina k Heideggerovi.

WALTER BENJAMIN (1892–1940) během svého života působil jako intelektuál a spisovatel na volné noze a až po smrti proslul jako filosof, literární kritik, uměnovědec a teoretik médií. Jeho filosofická metodologie byla ve své době bezprecedentní, jeho styl psaní výjimečný. Za filosofického experimentátora jej lze pokládat jak díky výběru témat – zajímal se často o okrajová či zapomenutá umělecká díla, styly a autory –, tak díky způsobu jejich zpracování. Benjamin psal nediskurzivní texty, které mnohdy neuznávaly logická pravidla, štěpily se do fragmentů a tíhnuly až k literární montáži inspirované jazykem filmu. Benjamin se takto snažil vyjadřovat jedinečné vhledy do problémů své doby. Věděl, že „medium is message“ a zkoumaný předmět není lhostejný vůči způsobu svého znázornění.

Nic pro Benjamina nebylo ve třicátých letech příznačnější než ony malé sešity s černými deskami, které nosil neustále s sebou a do nichž si neúnavně zapisoval v podobě citací to, co mu každodenní život a četba zachytily jako „perly“ a „korály“. Příležitostně z nich předčítal nahlas a předváděl je ostatním jako předměty z vybrané a vzácné sbírky. A v této sbírce, která již tehdy byla cokoli, jen ne rozmarná, se vedle neznámé milostné básně z osmnáctého století dalo snadno narazit na nejnovější novinový článek, vedle Goeckingova Der erste Schnee na zprávu z Vídně z roku 1939, v níž stálo, že místní dodavatel plynu „přestal dodávat plyn Židům. Spotřeba plynu židovským obyvatelstvem způsobovala dodavateli ztrátu, neboť největší spotřebitelé byli ti, kteří neplatili účty. Židé používali plyn obzvláště k sebevraždám.“ Zde byly stíny zesnulých vyvolány vskutku pouze z obětní jámy přítomnosti.

ISBN: 978-80-87054-81-9 Rok vydání: 2023

Název originálu: Gessammelte Schriften Vydavatel originálu: Suhrkamp Jazyk originálu: ger. Rok vydání originálu: 1991 Jméno překladatele: Kettner, Marek

formát knihy:
Tištěná

Tento titul bude vydán v roce 2023