Herrmann & synové

  HomePage » Ukázky a recenze »

Ukázka z připravované knihy Znepokojivé slovanství

Maria Janion

Druhá obava je spojena s faktem, že každý etnický mýtus, mýtus kmenové identity, se stává podhoubím nacionalismu a kořistí fašistů. To platí například pro předválečnou myšlenku „rodoslavismu“ spojujícího národ a rasu – v pojetí „Stacha z Warty“, sochaře Stanisława Szukalského, tvůrce Toporla jako státního znaku Polska hodného „Rodoslověnské (rasisticko-nacionalistické) mládeže“, který dodnes nachází své stoupence.  V nacionálně radikálních kruzích jsou dodnes populární také myšlenky Jana Stachniuka, který před válkou formuloval ideologii zádruhy – rodového společenství, vzoru pro budoucí národní společenství. Síla národa se měla plně rozvinout po odmítnutí katolické víry, kterou Stachniuk chápal jako „víru vnucenou Polákům zvenčí, cizím činitelem“, a návratem k pohanství. Praslovanský, neopohanský, kolektivní a národní mýtus se stal základem jeho retrospektivní utopie. Stachniuka „neopouštěla myšlenka nezbytné proměny polské mentality podle – ne zcela definovaného a popsaného – staroslověnského paradigmatu.“ Dnešní ideologové rasistického nacionalismu hlásící se ke Stachniukovu dědictví deklarují: „Jedna cesta je národní socialismus, druhá – Slovanstvo. Chceme je spojit do jednoho silného hnutí.“ Nadějí bílé rasy tváří v tvář zkaženému a mnohonárodnostnímu Západu je pouze sjednocená Slávie a každý na Západě, kdo nepodporuje Slovany, zrazuje bílou rasu a sebe samého.“ Cílem polských neofašistů je připojení k imperiálnímu Rusku, k ruské doktríně eurasianismu.
Thomas Mann kdysi hrdě prohlásil: „Vyrval jsem mýtus z rukou fašistů“. Snad bychom se tedy měli zhostit onoho nelehkého úkolu a zamyslet se nad tím, zda a jak je možné v okamžiku, kdy to bude potřeba, vyrvat Slovanstvo a slovanství z rukou fašistů? Podle Slavoje Žižeka to není možné, protože národní a etnická identita se rodí z fundamentalismu, který potřebuje „Jiného“ proto, aby ho mohl nenávidět, obviňovat a pronásledovat za to, že nám bere, otravuje a krade to, co je nejcennější a zároveň nedefinovatelné (např. „duše národa“).  Fundamentalismus se živí násilím a nenávistí. Žižek tvrdí, že nelze oddělit „zdravou“ národní identitu a „zdravý“ nacionalismus, garantující minimální národní identitu, od „nepřiměřeného“ nacionalismu – xenofobního a agresivního.  Domnívám se však, že tato východiska je nutné znovu promyslet a vycházím přitom z přesvědčení, že existuje neagresivní a nexenofobní forma národní a etnické identity. „Sny o absolutnu rodí absolutní násilí“, píše Wolfgang Sofsky v Traktátu o násilí. Absolutizace národa sebou přináší právě toto násilí.