Plútarchos (kolem 46 –  kolem 127 po Kr.) z boiótské Chairóneie se zlobí na otce dějepisu Hérodota (kolem 484 – kolem 425 př. Kr.), že ve svých Dějinách, popisujících řecko-perské války, se zlým úmyslem tendenčně překrucuje historické skutečnosti, pomlouvá a dokonce lže, aby v očích historie co nejvíce poškodil Plútarchovy krajany a zejména město Théby. Plútarchos vypočítává různé Hérodotovy podlé triky, jako např. osočování zdůrazňováním něčích charakterových vad, ač to vůbec nesouvisí s dějem, opomíjení krásných a velkých činů, ze dvou zpráv volbu té horší, podsouvání nečestné motivace skutkům úctyhodným atp., a ilustruje je na Hérodotově vyprávění. Závěrem varuje: „Hérodotos je obratný spisovatel, jeho řeč je příjemná, v jeho vyprávění je půvab, síla a šarm, vyprávěl ‚příhody jako nějaký pěvec, se znalostí‘ sice nikoli, avšak libozvučně a plynně. Toto nesporně okouzluje a baví každého, ale je třeba si dávat pozor jako na puchýřníka mezi růžemi na jeho pomlouvání a osočování, skrývající se pod jemnými a hladkými obraty, abychom nevědomky nepřijali nevhodná a nepravdivá mínění o nejlepších a nejvýznamnějších obcích a mužích Řecka.“

Jazyk originálu: gr. Jméno překladatele: Daniel Korte

Tento titul bude vydán v roce 2024