Herrmann & synové

  HomePage » Ukázky a recenze »

Ukázka z připravované knihy Hegelova filosofie náboženství

Stanislav Sousedík

Podle ortodoxního křesťanského učení je jeden Bůh, ale v rámci Božího bytí (Boží „esence“, jak theologové říkají) existují tři Osoby, Otec, Syn a Duch Svatý. Theologové dále učí, že Boží existenci lze rozumově dokázat, kdežto to, že v rámci jediné Boží esence existují tři Osoby, tímto způsobem, filosoficky, dokázat nelze. Důkazy Boží existence jsou proto věcí filosofie, kdežto Trojice Osob je předmětem víry a jejího vědeckého proniknutí, theologie. V rámci ortodoxní theologie je Trojice tzv. mysterium, tj. článek víry takový, že 1) rozumíme jeho smyslu 2) nejsme s to jej svými vlastními poznávacími schopnostmi verifikovat, avšak 3) nedokážeme v něm objevit logický spor. 
Podle Hegela je všemu jinak. Filosofie a náboženství se zabývají podle jeho mínění týmž, liší se tedy nikoli svým námětem, nýbrž jen způsobem, jímž se jím zabývají. Náboženství se zabývá Bohem pomocí představ, tj. na úrovni lidské schopnosti rozvažovací, filosofie o něm uvažuje rozumově, tj. s ohledem na jeho pojem. Hegel připouští, že je učení o Nejsvětější Trojici mysterium, ale pouze pro lidskou schopnost rozvažovací (Verstand). Pro tu je tato nauka podle Hegelova mínění vskutku nepochopitelná. Pro rozum a filosofickou spekulaci podle Hegela však žádných mysterií není. Před rozumem, jenž je pro Hegela čímsi boholidským, se i „mysterium“ Nejsvětější Trojice zcela stává něčím zcela průhledným. 
Zde je třeba upozornit, že starší osvícenská filosofie náboženství, tzv. deismus, Boží trojjedinost odmítal, považoval ji za bájný, racionálně nepřijatelný relikt předchozího myšlení. U Hegela, jenž se stylizoval jako obránce a obnovitel křesťanství, je naopak patrná snaha absolutní ideu představě křesťanské Trojice co možná přiblížit.  Z hlediska křesťanské ortodoxie skončil jeho pokus sice nezdarem, směr řešení, který inicioval, vyvolal nicméně značný zájem u představitelů různých verzí současné postortodoxní theologie.