Herrmann & synové

  HomePage » Ukázky a recenze »

Ukázka z připravované knihy Poslední lancknecht

Bedřich ze Schwarzenbergu

Moje stará Paříž

Paříž je zkrášlena. Ulice, náměstí, čapka medvědice národních gardistů, monumenty a pomníky zvětšeny. Bronzová socha císaře s historickou pokrývkou hlavy a v klasické tunice shlíží ironicky a chladně z Colonne Vendôme  na mizernou přítomnost, jež se nezávisle naparuje jen ve vzpomínce. Avšak Francie zaostává ve vzdělání, vědě, v mravnosti, a dokonce i v materiálním rozvoji, jako jsou železnice, kanály atd. Zákaz soubojů zničil i poslední hlavní rysy francouzského rytířství a urbánnosti. 
    Moje stará Paříž se svými dlouhými úzkými zablácenými uličkami, které se táhly jako mysteriózní pěšiny a v nichž se jako bludičky svůdně nadnášely na svých pěkných nožkách vysoko vykasané grizetky, Paříž se svými souboji, milostnými dobrodružstvími, pouličním blátem, dvoukoláky a kabriolety je mi milejší než dnešní Paříž anglická, malý Londýn s kluby, plynem a těžkopádnými omnibusy, do nichž se grizetky hrnou nyní. Základní rysy vlastní fyziognomie Paříže jsou z velké části zahlazeny masou anglických mravů, zvyků, zařízení a názorů ve vnějším i vnitřním životě, proniknuvších do ní a jí přijatých. Paříž se za noci hemží darebáky a chátrou. Ve spojení s početnými prostitutkami olupují a vraždí neopatrné. Pokud jde o mne, koupil jsem si španělský nůž a obušek vyplněný olovem, a proto se docela klidný potuluji liduprázdnými uličkami; člověk potřebuje zbraň zřídka, je-li ozbrojen; právě když ji nemá, dostává se do situace, že ji postrádá.
    Zrána jsem vystoupal na Vendômský sloup a obhlížel to moře domů, na něž se s pyšnou ironií shůry usmívá bronzový císař, který drtivě rozšlapal tolik lidských životů. Viděl jsem La Prison des Jeunes Détenus – vracel jsem se přes Boulevard du Temple – Bastille – Cloître st. Mery – Grève, Louvre – Tuileries – Place de la Révolution – Arc de Triomphe de l’Êtoile – Obélisque. Album pařížských dějin.